Pravda o bavlně

To, že na výrobu jednoho trička padne 2 700 litrů vody, jste už nejspíš slyšeli. Co nám toto alarmující tvrzení vlastně říká? Že by bavlna, přírodní materiál, nebyla tak “eko” jak vypadá?!

Přidáno
3. října 2022
Summer & Myles - Tereza Reyes
Autor
Tereza Reyes
 
 

To, že na výrobu jednoho trička padne 2 700 litrů vody, jste už nejspíš slyšeli. Co nám toto alarmující tvrzení vlastně říká? Že by bavlna, přírodní materiál, nebyla tak “eko” jak vypadá?!

Vše, co jste chtěli vědět o TENCEL™ Modalu

Bavlna je nejpoužívanější materiál na výrobu oblečení. Celosvětové oblíbenosti se těší pro své báječné vlastnosti - dýchá, je příjemná, vysoce absorpční a odolná. Lze ji prát na vysoké teploty, žehlit i sušit v sušičce. Díky přírodnímu původu ji většina populace považuje za ekologický materiál, šetrný k pokožce i životnímu prostředí. Bohužel ne všechno, co je přírodní, je i ekologické. Způsob pěstování a zpracování bavlny má natolik negativní dopady na přírodu a lidi, že si o přívlastku “ekologický” může nechat jen zdát.

V čem je bavlna problematická?

Spotřeba vody

Bavlna je plodina extrémně náročná na závlahu. Konkrétně na 1 kilogram surové bavlny padne cca 20 000 litrů vody. Alarmující není jen samotné množství, ale také fakt, že většina bavlny je pěstována v zemích trpících nedostatkem pitné vody. Pěstování a zpracování bavlny má za následek nejen úbytek pitné vody, ale také její znečištění (viz níže).

Pesticidy

Bavlník je velmi náchylný na škůdce, a to natolik, že je jednou z nejvíce chemicky ošetřovaných plodin na světě. Podle Pesticide Action Network je celosvětově 10-20% všech pesticidů použito právě na pěstování bavlny. V čem je problém, asi tušíte sami - většina pesticidů je vysoce toxických a jsou rozptylovány do okolí, kde se pomalu kumulují v tkáních zvířat, vodních organismů i lidí. V Indii, kde jsou běžně k dostání chemikálie, které jsou pro svou vysokou toxicitu v Evropě zakázané, jsou poměrně časté otravy pesticidy.

Barvení

U pěstování problémy s bavlnou bohužel nekončí. Poté, co je zpracována na látku, následuje fáze barvení, popřípadě bělení. Tyto procesy jsou opět plné toxických chemikálií, které se následně dostávají do přírody a vodních toků v okolí továren, jelikož v zemích jako Indie nebo Bangladéš environmentální standardy nejsou zrovna nejpřísnější. Spousta továren nemá čističku odpadních vod, a tak vodu se zbytky barviv (zhruba jedna třetina barviva totiž k látce vůbec nepřilne a vymyje se) jednoduše vypouští do místní řeky. Říká se, že barva řek v okolí továren snadno napoví, jaké budou trendy pro nadcházející sezonu. Jednou je řeka růžová, podruhé hořčicová… . Smutné je, že tyto řeky jsou většinou zdrojem pitné a užitkové vody pro tamní obyvatelstvo.

Etika

Výše zmíněné stinné stránky související s pěstováním bavlny představují problém nejen pro přírodu, ale také pro lidi. Výroba bavlněného oblečení má dopad jednak jak na samotné pracovníky, tak na celé komunity žijící v okolí řek znečištěných toxickými barvami a jinými chemikáliemi. Lidé v těchto oblastech často trpí nemocemi, vrozenými vadami a nedostatkem pitné vody. Dalším problémem je dětská práce na bavlníkových polích (Uzbekistán) nebo novodobé otroctví (Čína).

GMO bavlna

V textilním průmyslu se můžeme setkat i s geneticky modifikovanou bavlnu, respektive se semeny, která byla modifikovaná tak, aby rostlina byla odolnější a nepotřebovala tolik pesticidů. Obhájci GM semen bavlníku argumentují výrazně vyššími výnosy, což se však nikdy plně neprokázalo. Existují studie, které dokládají zvýšenou odolnost vůči škůdcům, stejně tak ale existují i studie poukazující na pouze minimální zvýšení výnosů. Například v Indii se škůdci na modifikovanou rostlinu postupem času adaptovali a její rezistence byla tatam. Kromě původních škůdců se navíc začali objevovat i škůdci sekundární a muselo se opět sáhnout po insekticidech. A tak se tamní zemědělci začali dramaticky zadlužovat, jelikož byli donuceni kromě drahých GM semen kupovat i příslušné insekticidy fungující na GM bavlníky. Jejich výrobu má v rukou malá hrstka firem (např. Monsanto), které si ceny drží pěkně vysoko. Sečteno podtrženo, ekologická i ekonomická katastrofa.

Pravda o bavlně - bavlněné pole

Biobavlna

Je tedy vůbec možné si kupovat bavlněné oblečení, aniž bychom podporovali tento špinavý kolotoč? Je. Stačí hledat na cedulkách organickou (bio) bavlnu. Biobavlna je stejně jako všechny ostatní bio produkty pěstována šetrně k životnímu prostředí - tedy bez syntetických hnojiv či pesticidů a v “živé půdě”, kde se střídají plodiny. Samotná tkanina je pak pevnější a zároveň měkčí než konvenční bavlna. Abyste si byli jistí, že bavlna byla nejen vypěstována, ale i zpracována šetrně, vybírejte oblečení s certifikací. Nejspolehlivějším celosvětovým certifikátem je GOTS, o kterém jsme napsali článek. Nenechte se zmást marketingovými triky značek, které často označují produkty obsahující biobavlnu za ekologické, ale po přečtení cedulky zjistíte, že je v nich jen 5% příměs biobavlny, zbytek je bavlna konvenční. Takový kousek “eko” rozhodně není. :-)

Je biobavlna řešením?

Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Certifikovaná biobavlna je jistě skvělou volbou do udržitelného šatníku. Kdyby však měla být veškerá produkce konvenční bavlny nahrazena bavlnou organickou, také by to mělo neblahé dopady na životní prostředí. Její výnosy totiž nejsou tak velké - sklizeň na stejné ploše je mnohem vyšší v případě konvenční bavlny. Abychom tedy dosáhli stejného množství organické bavlny, potřebovali bychom podstatně větší množství půdy, což by se neobešlo bez odlesňování atd.

A co recyklovaná bavlna?

Recyklace - tedy zpracování již existujícího odpadního materiálu - je pro planetu jistě lepší než výroba zbrusu nových materiálů. V případě bavlny se bavíme o zpracování vyhozeného bavlněného oblečení na vlákna, ze kterých opět vzniknou textilní výrobky. To zní dobře, ne? Problémem je, že většina oblečení je nerecyklovatelná, jelikož je tvořena směsí materiálů (např. bavlna a polyester, bavlna a elastan atp.), které od sebe neumíme oddělit. Pokud už k recyklaci přece jen dojde, vlákna se při ní degradují a vzniklá tkanina se tedy musí míchat s novou (panenskou) bavlnou. V jednotlivých kouscích tak vždy najdete pouze určitý podíl recyklované bavlny. Tak či tak je recyklovaná bavlna z hlediska udržitelnosti dobrým řešením. Aby však mohla nahradit podstatnou část výrobků z konvenční bavlny, je zapotřebí větší poptávka ze strany zákazníků a především technologický pokrok v recyklačním procesu.

Pravda o bavlně - bavlněná látka

Suma sumárum

Pokud vám při koupi oblečení kromě příjemnosti a praktičnosti jde i o ekologii, bavlna překvapivě není tou nejlepší volbou. Když už kupujete oblečení z bavlny, vybírejte kousky z organické bavlny s GOTS certifikací, u kterých si můžete být jistí, že materiál byl vypěstován a zpracován šetrně k přírodě i k lidem. Další volbou je bavlna recyklovaná, respektive výrobky s její příměsí. A jako vždy nezapomínejte na to nejdůležitější - nakupovat s rozmyslem a jen to, co opravdu unosíte, protože jedině tak můžete přírodě skutečně ulehčit.

Nové články do tvého mailu

Budeme s tebou jako první sdílet nové články, informace o nových kolekcích,
exkluzivních slevách, ale i o tom, co se děje okolo Summer & Myles.

Vložením e-mailu souhlasíš s podmínkami ochrany osobních údajů
Tereza Reyes pro Summer & Myles

Tereza Reyes

Copywriter, blogger, influencer

Na slovo eco-friendly jsem už poměrně alergická. Pokud chceme žít udržitelně, není to o tom, že budeme nakupovat věci s označením “eko.” I eko věci jsou pořád věci, které musely být z něčeho vyrobeny a odněkud někam převezeny. Klíčem k udržitelnosti je podle mě minimalistický přístup - zamýšlení se nad každým nákupem a vědomé omezování naší spotřeby, ať už se jedná o módu nebo o potraviny.
Instagram

 
Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz